Chtěla bych vám vyprávět o naší báječné rodinné dovolené v Polsku na poloostrově Hel. Sice píši báječné, ale v jednom v případě to bylo trochu jinak. Pokud by bylo v názvu poloostrova ještě jedno l, tedy Hell, vypovídalo by to z anglického překladu o mých pekelných chvilkách, které jsem tam zažívala…..
Vždycky bylo mým snem jet na dovolenou jen se svými dětmi a manželem. Děti si moc přály vyrazit k moři, a tak jsme předposlední srpnový týden vyrazili na cestu za dobrodružstvím. Vše bylo úžasné až do té doby, než se mi přihodilo něco bolestivého.
A co se tedy vlastně stalo……
První den ráno v naší destinaci v krásném dřevěném apartmánu mě začala bolet dáseň u pravé osmičky. Byla to šílená bolest. Měla jsem pocit, že se mi tam něco dostalo z jídla, a tak jsem se v tom pořád šťourala a snažila se to vyčistit. Ale situace se nezlepšovala, ba naopak. Bolest se rozestupovala na všechny strany a postupně se přidalo i ucho a krk. Na noc jsem si tedy dávala studené obklady a tajně doufala, že to bude lepší.
Jít či nejít k doktorovi !!! Toť otázka ?…….
Na poloostrově jsme každý den dělali různé výlety a chodili se koupat do moře. Přes všechny ty úžasné chvilky a zážitky jsem nedokázala zapomenout na svoji bolest. Dokonce jsem přemýšlela, že navštívím nějakého zdejšího zubaře. Tento nápad jsem rychle zavrhla při představě, že by mi tu moji hluboko kořenící osmičku chtěl někdo vytrhnout. Napadla mě tedy jiná strategie :D. Chtěla jsem svou pozornost obrátit na činnost, která mě baví, a tak jsem začala vyhledávat materiál ke tvoření. Musím podotknout, že jsem s sebou neměla vůbec nic. Jen svůj zápisník nápadů a tužku.
Co se tedy zrodilo ?
Nápady přicházely samy v momentě, kdy jsem začala více pozorovat přírodu, okolní krásy a detaily těch všech věcí. První nápad přišel, když jsem šla do obchodu nakoupit a po cestě jsem pozorovala stromy a všímala si všeho, co je na nich obdivuhodného. Posbírala jsem listí, plody a jehličí a vznikl nápad vyrobit si panáčka.
K tomu však bylo zapotřebí lepidla. Zahájila jsem tedy pátrací akci po obchůdku typu papírnictví a kancelářské potřeby. Nic takového jsem ale v celém městečku nemohla najít. Dokonce jsem navštívila i místní supermarket, na který jsem sázela, že tam to musí být. Překvapili mě a hádejte…… Nic takového tu nebylo….
Hlavou se mi honilo, kde si děti kupují potřeby do místní školy, vždyť tu nemají vůbec nic. Ještě jsem to ale nevzdávala, mojí poslední šancí byla pošta. Stejně jsem šla odnést pohledy, takže návštěva tohoto nadějeplného místa byla nevyhnutelná. Byla jsem mile překvapena. Kromě lepidla tady dokonce měli i pastelky a při té příležitosti mě osvítil další nápad. Složila jsem básničku na popis hlavy a tu jsem také namalovala.
Jak jsem se dostala do tvůrčího procesu a radosti, bolest se dala na ústup a ubírala na intenzitě. Dokonce jsem brzy ráno začala chodit na procházky k moři a bylo to obohacující, inspirující a zároveň obdivuhodné. Široko daleko nebylo vidět žádného člověka a přede mnou se rozprostírala masa slané vody v celé své kráse. Byl slyšet jen šum moře a křik racků. Neodolala jsem, svlékla se do naha, vlezla do chladné vody a nechala se omývat radostně se převalujícími vlnami. Bylo to tak osvobozující a osvěžující. Měla jsem radost, že mohu trávit čas sama se sebou a naslouchat svému vnitřnímu hlasu a myšlenkám.
Byla to prostě báječná dovolená, kterou jsem si nakonec jen tak nenechala pokazit svým momentálním stavem. Ozdravovala jsem se sama tvůrčím procesem, radostí svých dětí, které si v moři užívaly každou vlnu a láskyplnými pohledy a doteky mého úžasného manžela.
A jak to máte vy, když vás něco trápí ať už fyzicky nebo psychicky. Kde hledáte své uzdravení ? Budu ráda, když se o své příběhy podělíte se mnou a napíšete mi.
Krásný, zdravím naplněný den Vám přeje tvořivá hajná Stáňa