Lásky čas je tu zas, oprašte ji, dejte jas – jak se zrodila láska z hájovny

Dne 18. dubna jsme s manželem oslavili 15 let od první chvíle, kdy jsme se na brněnských Hádech vášnivě líbali. Nu oslavili…koupila jsem mu 3 plechovky jeho oblíbené plzničky, nějaké sladké mlsky a upekla dort ve tvaru srdce, protože láska přeci prochází žaludkem :).

Co jsem dostala k výročí ?

On mi přinesl zvadlou růži, protože ji půl dne vozil v autě a tři keříky rybízu, které jsem si tolik přála do zahrádky. Se slovy, ať to s ním vydržím dalších 50 let, mě objal a dal mi tak sladkou pusu a to prostě nejde ho nemilovat. Vlastně mi stačí, když se na mě podívá těmi svými kaštanovými kukadly, usměje se a já, stejně jako před 15 lety, jdu do kolen.

Vše vypadá jako z pohádky, harmonický život, ideální vztah, jen samé růžové obláčky, ale tak to není. I náš vztah procházel různými krizemi, obdobími smutku, zoufalství a zklamání. To vše jsme si sami vytvořili svým chováním, myšlením a konáním, abychom si pak mohli o to více vážit jeden druhého, stávat se lepšími partnery, milujícími manželi a láskyplnými rodiči našich úžasných dětí.

Jak to všechno bylo pěkně od začátku…..

Vše začalo pouhou myšlenkou na trase Brdy – Brno, když jsem jezdila třetím rokem za studiem na vysokou lesnickou školu. V té době jsem byla dosti nespokojená v jiném vztahu, a tak jsem si v duchu přála potkat nějakého vysokého, pohledného a urostlého kluka. Zkrátka vysněného pana božského, který by vypadal, jako vystřižený z katalogu na myslivecké oblečení :).

Byl začátek semestru a já jsem stejně jako v předešlých letech pokračovala v učení se hře na lesnici, abych pak jednou mohla zatroubit na nějaké myslivecké akci. Vlezla jsem do přednáškové místnosti a žasla nad tím počtem nových trubačů, kteří sem přišli ze středních lesnických škol. Mezi nimi seděl i ten můj, ale v té době jsem je jen tak všechny okukovala a říkala si, že to jsou samí mladí zajíčci :).

Čím častěji jsme se potkávali, tím více jsem si ho začala všímat. Pak jsme společně s jeho kamarádem začali jezdit troubit na různé naháňky a hony a více se tak poznávali. Líbil se mi a moc, jenže jsem si v hlavě vytvořila program, že pro něj nejsem dost hezká, dost dobrá, dost přitažlivá a proč by zrovna on měl mít něco se mnou? S takovou NE sebevědomou troskou?

A co bylo dál? … jenom vítr :) aaa – ba NE, láska a výlet do…..

I přes tyto všechny pochyby, byla má touha a víra tak silná, že svedla naše cesty dohromady. A další společná pěšina vedla zakrátko poté daleko na sever, do země tisíců jezer, kde jsme:

  • ztraceni v jednom z národních parků spali v – 25 stupňů pod otevřený nebem s polární září nad hlavou (o tom Vám budu podrobně vyprávět zase jindy :)
  • projeli stovky kilometrů na běžkách a kole
  • se saunovali skoro každý den a trávili spolu téměř 24 hodin denně (i to je ve vztahu dobrá zkouška pro ponorkové období :))
  • rybařili, sportovali, vařili, cestovali, troubili, lovili, nakupovali, ……abychom se jednou vrátili bohatší na životní zkušenosti a zážitky, ale také chudší na těle :)

Pak jsme spolu dál troubili, hráli v souboru a soutěžili. Ani mé nastoupení do práce po ukončení školy a jeho pokračování dál ve studiu nás nerozdělilo, ustáli jsme všechna náročná období, stěhování na hájovnu, manželův nástup na funkci hajného a mou změnu pracovní pozice. Zvládli jsme dva porody a také jedinečnou svatbu, o které píši v tomto článku >>

a to všechno jen pro to, že jsme:

  •  to nikdy nevzdali v dobách zlých a věřili v lepší zítřky
  • se naučili o problémech více mluvit (některé věci prostě chlapi nenapadnou, i když my ženy si často myslíme, že vše musí být jasné a že nám umí číst myšlenky)
  • společně hledali řešení, jak z toho špatného ven
  • začali více naslouchat jeden druhému
  • přestali chtít měnit toho druhého a začali se změnami nejdříve u sebe
  • dokázali najít kompromis a být k potřebám toho druhého tolerantní
  • dokázali odpustit,  hledali na druhém to lepší, uměli ho ocenit a chválit
  • hledali společné zájmy, nové výzvy a pomáhali jeden druhému je překonávat

Nikdy jsem nepřestala dávat mu najevo, jak moc ho miluji. Ať slovy, skutky či maličkostmi. I veršem se dá říci mnohé. A protože jsem vášnivá básnířka, klidně Vám složím i něco pro tu Vaši lásku a bude to ušité na míru, na zakázku. Dejte mi klidně vědět sem >>

A teď už zbývá říci jen:

„Ve dvou se bohatším vždy život stává, 

když sám sebou býti svobodným zůstává“

Spokojený, nevšední a dech beroucí lásky čas                                                                                                                                                                        Vám přeje tvořivá hajná

Stáňa Šejblová

PS: klidně se podělte i o Vaše příběhy se svými drahými polovičkami a napište mi, jak se Vám daří zvládat Vaši společnou cestu

  • Pojďte se hravě a zábavně učit s paní hajnou :)

    Barvy, tvary, abeceda, naučit se není věda – čísla, prsty, popis těla, čí dítka by umět chtěla?

  • Potkáme se na Facebooku :)
  • Nejnovější články
  • Kategorie